Autorka reportáže : Dana Žižková (dle podkladů Daniely Sebránkové (E4) a postřehů ostatních zúčastněných)

Ve dnech 13. – 19. prosince se deset studentů naší školy zúčastnilo se svými vyučujícími jazykově – poznávacího kurzu v Berlíně.
13. prosince jsme v brzkých ranních hodinách nasedli v Chomutově do „žlutého“ autobusu Student Agency směr Praha, poté jsme přestoupili a hurráá do Berlína. Už cesta zmíněným autobusem byla pro mnohé zážitkem, vše probíhalo bez problémů, nebyla zapotřebí jízdenka, v autobuse bylo funkční WC, cestování bylo pohodlné, každý si mohl pětihodinovou cestu zkrátit sledováním filmů podle libosti, či poslechem hudby z nepřeberného množství žánrů, které byly k dispozici na dotykové obrazovce na sedadle před každým z nás. Příjemné také byly nápoje a různé noviny a časopisy, jež nám byly palubní asistentkou již zmíněné agentury nabídnuty. Díky tomu nám cesta utekla poměrně rychle a než jsme se nadáli, všude kolem nás byl vánoční Berlín.
Na nádraží nás přivítala zástupkyně DID institutu, poté jsme byli odvedeni na Alexanderplatz, který se stal po zbytek pobytu naším záchytným bodem, odkud jsme se vraceli do našich německých domovů. Než jsme se vzpamatovali, už si nás rozebíraly naše „nové rodiny“, u kterých jsme měli strávit šest nadcházejících dní a nocí. Nebylo nám úplně lehko, jelikož mnozí z nás příliš jazykem našich západních sousedů nevládnou, co si budeme namlouvat, všichni víme, co se dá za tři měsíce výuky jazyka ve škole zvládnout (a pokročilí němčináři, zda je možné to tímto způsobem nazvat, byli mezi námi pouze dva).
Běžná komunikace byla ze začátku velkým oříškem, spousta z nás si nejednou vypomohla angličtinou, ovšem člověk je tvor přizpůsobivý a na konci týdne už jsme hravě zvládali alespoň primitivní slovní zásobu, která nám umožnila běžné fungování v cizím prostředí a zajistila přežití v cizí rodině a cizím to pro nás městě.
Následující den jsme v doprovodu našich „náhradních rodičů“ jako prvňáčci vyrazili do školy, naším úkolem bylo si cestu zapamatovat, abychom ji v následujících dnech už zvládli sami. Není úplně jednoduché se zorientovat ve způsobu městské hromadné dopravy v Berlíně, první den nám z názvů jako je S – Bahn, U- Bahn a Strassenbahn šla hlava kolem.
Ve škole jsme všichni očekávali test, který nás rozdělí do skupin. Ten se ovšem k velké úlevě většiny z nás nekonal a všichni jsme vytvořili jednu třídu. Během týdne se v naší třídě vystřídaly dvě německé učitelky. Obě uměly i anglicky, což někteří z nás uvítali. Ovšem cílem byla němčina, tak nám nezbývalo nic jiného, než pronikat do kouzla jazyka německého a snažit se vystačit s naší to chabou slovní zásobou. Obě německé „ Fräulein“ šikovně kombinovaly mluvené slovo s pracovními listy tak, abychom dokázali zachytit, o čem je právě řeč, ale zároveň aby dal kurz všem pořádně zabrat. Na konci týdne jsme se dočkali ocenění v podobě certifikátu o absolvování kurzu. Je to taková formalitka, nevím, zda je možné, aby se vyskytl někdo, kdo by tento certifikát neobdržel. ( Asi by musel být hluchoněmý. :-) pozn. autorky)

Škola končila v půl jedné, ale den v adventním Berlíně pro nás teprve začínal. Každé odpoledne sloužilo k objevování něčeho nového, jelikož Berlín má vše, co se dá od moderní metropole očekávat, a to většinou v ostrých protikladech. Ať už mluvíme o vytříbených nákupních boulevardech, velkém množství impozantních královských zámků, paláců a kostelů, ale najdete zde i zchátralé a mdlé paneláky bývalé východní části, ve které jsme byli ubytováni. V odpoledních hodinách jsme prolezli, lépe řečeno zjezdili téměř vše, co se dalo za pět dní stihnout. Velkou výhodou byla volná jízdenka na MHD, která šetříc naše nohy, protože absolvovat vše pěšky by asi pro nás nebylo úplně to pravé ořechové. Díky této jízdence jsme mohli nasednout na autobus linky 100 a absolvovat okružní jízdu, která zahrnuje okruh kolem cca třiceti zajímavostí Berlína (kdo by to chtěl vyjma našich učitelek absolvovat pěšky), tak jsme tímto způsobem zhlédli ne